Nalezení mého druhého Já aneb vzhůru k novým obzorům

Nová země, nové obzory

Život je potřeba prožít a nikoliv jen přežít a proto vítám každou příležitost a výzvu s nadšením. Adrenalínové atrakce vyhledávám a strach z výšek v danou chvíli neřeším, vždyť právě proto se tomu říká výzva, a navíc nedovolím, aby strach ovládal můj život. Touha po zpestření něčeho nového je silná, pocit nepopsatelný a překonání sama sebe k nezaplacení. Neustálé posouvání hranic je návykové a fascinující zároveň.

Musím přiznat, že adrenalínový, respektive žádný sport nepatřil mezi aktivity, které bych vyhledávala. Jednu dobu jsem dokonce adrenalínové zážitky zavrhovala. Ještě dnes si živě vybavuji na příjemné posezení u kávičky v aucklandské věži Sky Tower a nevěřícným zíráním na nadšence, kteří našli odvahu si vyzkoušet Skyjump, skok z 192 metrů na laně (viz foto vlevo). Naštěstí člověk se mění a jeho názory s postupem času liší.... Tedy, pokud chce! To je logické. Kdo nechce nic měnit, tak dělá co zná, tím se ovšem nerozvijí, neposouvá a stagnuje. Dotyčný vyjmenuje několik důvodů a tím sám sebe přesvědčí, že není třeba nic měnit. Já jsem pro rozšíření obzorů, a navíc tyhle věci byly vynalezeny pro nás, abysme si je vyzkoušeli a nikoliv se jen na ně podívali.

Zásadní změna nastala přistěhováním se na Nový Zéland a posléze naplnění času vším, co tato země nabízí. Záměrným distancováním od dosud pohodlného životního stylu a zvolením neznámého směru jsem objevila své druhé JÁ. Pohodlným životním stylem mám na mysli marnění času v nákupních centrech. Když se teď zpětně dívám, jsem ráda, že jsem se tohoto příšerného zlozvyku zbavila. Dnes je tento “koníček” pro mě synonymem stereotypu a ztráty času. Nic proti, ať si každý dělá co chce, ale já si myslím, že je škoda trávit čas tímto marnivým způsobem, zejména když je člověk mladý, zpravidla také odvážný a fyzicky zdátný. 

Zmínila jsem se, že jsem tu našla své druhé JÁ, ale tím se nevyhraňuji jen na adrenalín. Oblíbila jsem si sport, zúčastnila se různých závodů, včetně Tough Guy (závod přes bláto a překážky na vojenském cvičišti) a dokonce si užívám kemping, což bylo pro mě dříve naprosto nemyslitelné. Proč to vše píši? Protože jsem si uvědomila, jak moc jsem se dříve omezovala! Trávila jsem čas mezi betony a krásy přírody a dobrodružství v České republice přehlížela. Teď, díky malé změně v myšlení jsem obohacena o zážitky, které mi dávají sílu, motivaci a energii jít dál.

A proto volám. Vzhůru k zážitkům. Překonávejme sami sebe. Buďme volní. Užívejme si života plnými doušky. Nebojme se změny. Ostatně, proč vyhledávat betonovu nákupní džungli a bát se skutečné? Vždyť právě ta nás obohatí o celoživotní zážitky. :-)

Přeji vám spoustu intenzivních zážitků

Hodně štěstí :-)